Ondřej Filípek vystudoval Akademii výtvarných umění v ateliéru Socha 1 u Jaroslava Rony a následně Lukáše Rittsteina. V letech 2016-2018 také v Ateliéru figurálního sochařství a medaile u Vojtěcha Míči.

Síla osobitého sochařského výrazu Ondřeje Filípka spočívá především v podpůrné komplementaritě objektů a postav, ve vytváření situací-prostředí, aniž by byla přítomna narativnost. Jde o sugestivní společenství objektů industriální povahy a deformovaných figurálních torz. Autor zachází s imaginativním prostorem úzkosti z patologického charakteru prostředí. Nepracuje s okázalou expresí, ale transformuje ji prostřednictvím specifické útrpné uzavřenosti tvaru, čímž účinek významu umocňuje.

Divákovu pozornost jeho sochy poutají jakousi permanentní deformací tělesného tvaru. Tu není třeba nahlížet jako přímou negaci reálné podoby interpretovaného, ale spíše jako prostředek k odhalení těch oblastí vnímání, které nás přivedou k hlubšímu smyslu pro realitu sochy.

Filípkovy figury-torza jsou současně statická i labilní. Postavena do vymezeného prostoru, buď vyvýšena podstavcem, nebo bariérově ohrazena. Živost organického tvaru je neoddělitelně prolnuta s tvarem technicistně chladným. Na jednu stranu je tedy přítomen výraz lidsky zneklidňující, na druhou odtažitě odosobněný. Obdobně pak u končetin postav si nejsme jisti, zda nejde spíš o protézy. Celek je živý i neživý. Figura se proměňuje v objekt.

Dílo:    bez názvu / 2020, kolorovaný beton, železo