Procesí aneb monumentální fantaskní kabaret - těmito slovy charakterizuje své umělecké dílo Richard Štipl (nar. 1968), který je jedním z nejvýznamnějších českých sochařů, malířů a výtvarníků.

„Toto dílo vzniklo speciálně pro venkovní prostor OC Šestky, kdy na začátku nebyla jasná vize a díky tomu jsem měl volné ruce. Vznikla tak série fantaskních kreseb, u kterých jsem nechal pracovat bujnou fantazii a čerpal z příběhů, snů, archetypů, pohádek, mýtů a nekonečného vizuálního toku "obrazů" na internetu a sociálních sítích,“ vysvětluje výběr motivů autor. S dalším tvořením se postupně rýsovala přehlídka nečekaných scén připomínajících divadlo, stínohru, komiks nebo zábavný průvod. „Zvolil jsem podobu siluety jako výrazný narativní prostředek, který je pro diváka svou grafickou podstatu srozumitelný a rychle čitelný,“ pokračuje Štipl.
Jak dále přiznává, technická realizace byla opravdovou výzvou. Původní centimetrové skicy nabyly monumentálních rozměrů, které poskytovala obří stavba centra, a nastal střet s realitou.
„Postupně mi začalo docházet, že vzniká nejdelší sousoší v republice o délce 34 metrů. Napadá mě srovnání se Stalinovým pomníkem známým jako Fronta na maso, které měl "pouhých" 22 metrů,“ říká pobaveně přední český umělec.

Dílo je komponováno do volně navazujících mini příběhů, vztahů a souvislostí a celkově vytváří atmosféru snové či pohádkové ilustrace s komiksovými prvky. Každá část má svůj pracovní název: Love Protest, Království a Šemík, Havran králem, Společenská hierarchie, Architektka, Freddie a osel, Našeptávač či Brémští muzikanti, forma siluety k tomu přímo vybízí svou od nepaměti sdělnou vlastností.
„První siluety údajně pochází z antického Řecka, kde obkreslovali stíny postav jako předlohy pro dekoraci keramických pohárů. Termín silueta ale pochází až z 18. století. Jméno francouzského ministra financí, Etienne de Silhouette, který zavedl nepopulární opatření během úvěrové krize, se stalo synonymem pro strohé řešení a také pro obrysové portréty vystřižené z černého papíru. Toto Procesí je "vystřiženo" díky moderní technologii laserem z kovových desek a umožnuje technické možnosti v neomezených parametrech, kde hranice jsou pouze v naší fantazii,“ dodává Richard Štipl.

Záměrem originálního uměleckého díla bylo překvapit a poskytnout ve svém měřítku nevšední divácký zážitek. Podpořit naši bdělou pozornost a zpomalit vnímání v každodenní záplavě vizuálního toku, se kterým jsme konfrontováni ve formě reklam, billbordů či internetu.

Richard Štip, i když je rodákem z moravského Šternberka, kde nyní opět žije, valnou většinu svého dospívání strávil v Kanadě, kam v roce 1979 s rodiči emigroval. Bylo to právě v kanadském Torontu, kde Štipl vystudoval malbu na Ontario College of Art (1988-1993) a získal Governor General’s Gold Medal za nejlepší ročníkovou práci.
Na počátku devadesátých let se vrátil do ČR, do svého rodného Šternberku. Přednášel na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (2010), New York Academy of Art (2011) a do roku 2017 byl na VŠUP odborným asistentem.
Díla Richarda Štipla byly zakoupeny do nejprestižnějších světových sbírek, jako například do Museum der Bildenden Kunste Lipsko, West Collection Filadelfie, Richard Nagy Gallery, Londýn, nebo Hugo Voeten Art Centre, Belgie. U nás je zastoupen ve sbírkách Roberta Runtáka, Collette Prague/Munich či Zdeňka Sklenáře. Umělec má za sebou také úspěšné sólo výstavy v kulturních metropolích celého světa, například v Curychu, Mexico City, Istanbulu, Paříži, New Yorku nebo v Praze.
V tuzemsku vystavoval Štipl v rámci prestižních projektů Decadence Now (s umělci jako Damien Hirst, Cindy Sherman, Joel Peter Witkin) a Inverzní romantika v pražském Rudolfinu, v Národní galerii na výstavě Možnosti dialogu (spolu s Abramovic, Basquiatem, Warholem) či Sen ve snu: Egar Alan Poe v českých zemích, v Centru současného umění DOX na výstavě Vanitas. Letos prezentoval své díla na autorské výstavě Hlava mapa v Alšově jihočeské galerii. V posledním roce spolupracoval s předním českým sklářem a sochařem Rony Pleslem na výstavě Inkarnace v pražské Gallery DSC a v příštím roce je čeká společný projekt v Museu Kampa.